Jak se učí učitelé
Při pohledu na tuto fotografii se vždycky usmívám. V mé hlavě vzniká tolik myšlenek! Určitě se nikomu neposmívám, jen mi prostě přijde legrační, jak se i ti moji učitelé učí, sedí klidně v lavicích, tváří se zamyšleně, někteří vyděšeně, jiní zcela vážně či uvolněně.
Z toho je pro mě patrné, že i vystudovaní a vzdělaní lidé jsou stále vlastně studenty, kterým je, jako všem žákům, neustále vrýváno do hlavy mnoho nových informací a poznatků, mimo jiné metod, praktik a bůh ví, čeho ještě. Na jednu stranu je to tak zcela správné, poněvadž kdo by chtěl zakrnět, na druhou stranu to však musí být poměrně náročné, možná, že až obtěžující, řekla bych. Zkrátka, má to své pro i proti.
Tento obrázek je ale vážně boží! Napadá mě mnoho otázek. Jaký byl asi student pan ředitel? Také se profesoři báli, když měli psát test? Schovávali pod svými sešity taháky? Jaký předmět patřil mezi jejich nejoblíbenější? Vzpomínají rádi na svoje kamarády? Dostali někdy pětku? Jak se ve škole cítili? Kdo byl premiant a kdo průšvihář?
Vždycky si uvědomím, jak všechno na tom našem světě plyne. Hlavně ten čas. Mluvím teďko asi trochu jako někdo, kdo toho už zažil mraky, ale vážně - všechno se neustále mění. Pořád. Jenomže jsem taky přesvědčená, že to nejdůležitější stejně zůstává hluboko v nás. Určitě si za pár let nevzpomenu na konkrétní vzorec, číslo, písmeno, avšak věřím, a snad i vím, že vzpomínky na mé profesory zůstanou pečlivě skryty ve mně. Jako kořeny v hloubi země. V mém srdci. Navždy.
Závěrem bych se s Vámi chtěla podělit o citát, který mě velmi zaujal: „Průměrný učitel vypráví. Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Nejlepší učitel inspiruje.“
Jsem si jistá, že mám ty nejlepší učitele!