Jdi na obsah Jdi na menu

Když je trapno

17. 6. 2013

   

Do trapných situací se snažím ze zásady a ze zkušenosti dostávat co nejméně, avšak jak už to bývá - když se člověk záměrně něčemu vyhýbá, tak dělá zásadní chybu, poněvadž tím spíše se v obávaném úskalí ocitne. A většinou to bývá hodně brzy.

 

Kupříkladu já úděsně nerada zdravím lidi na ulici. Ne že bych snad dané osoby neviděla ráda, to vůbec ne! Jenom mám prostě takový problém. Jelikož nikdy správně nevyhodnotím onu situaci, tak buď nepozdravím, nebo pozdravím (naštěstí více variant neexistuje), ale....

Často si připadám jako nehorázný trapák, neboť zkrátka doposud, upřímně, nevím, jak nejlépe reagovat, a to například v těchto situacích:

1) vidím, avšak druhá osoba nevidí, a proto dělám, že nevidím, a tudíž nepozdravím

2) nevidím, avšak druhá osoba vidí, ale nepozdravím, páč opravdu nevidím

3) vidím a druhá osoba taktéž, ale jelikož já telefonuji a druhá osoba právě esemeskuje - pozdravení se opět nekoná

4) vidím, avšak druhá osoba myslí, že nevidím, a proto dělá, že taky nevidí, a tudíž se zase nepozdravíme

5) nevidím a druhá osoba rovněž nevidí, a tudíž se nepozdravíme, avšak vše je bez problému, poněvadž doopravdy nevidíme

6) vidím a druhá osoba jakbysmet, a proto se pozdravíme - UF!

Možná si říkáte "Co je na pozdravu tak složitého?", jenomže pakliže se nad tím zamyslíte - je to vážně složité! Abych byla o něco konkrétnější. S mnohými lidmi se bavím tuze ráda, na druhou stranu mám však vytipované lidi, se kterými je každá minuta dlouhá jako hodina a u těchto právě dělám, že nevidím a neslyším, za což se později trochu stydím, poněvadž mé svědomí mě hryže, a dokonce se čas od času projeví i má vztahovačnost, díky níž mám tendenci rozebírat vše, pěkně moment po momentu, podrobněji než rozbor hokejového zápasu elektronickou tužkou.

Nevím, jakou zkušenost máte s těmito situacemi třeba vy. Já chápu stav vidím i nevidím, protože po zdůvodnění si toho stavu vidím i toho stavu nevidím zcela chápu veškeré reakce a musím se přiznat, že se tím docela dobře bavím, protože je boží pozorovat, kterak jsme stále "přirození", což zase prostě chápu, neb každý chce být alespoň viděn v lepších barvách, přičemž je to tedy vlastně pochopitelné, avšak je to taky a hlavně nesmírná škoda, jelikož pořád myslet na to, abychom byli jakousi lepší formou sebe samých, je naprostý nesmysl, a přesto je....

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

RE:

(Kačka, 17. 6. 2013 20:55)

Rolničko, díky pěkně za komentář a musím uznat, že třeba v téhle situaci jsem asi mohla mlčet - příště mě musíš dřív zarazit, ale co Ty víš, třeba budu mít kávu gratis..... :-D

Komentář(ík)

(Rolnin(k)a, 17. 6. 2013 20:21)

Ó, naprosto geniálně vystižené! Mám podobné dilema - čas od času, avšak si přeci jen myslím, že jsem v oněch situacích méně k smíchu než Ty. :-D Například dnešní Tvůj pozdrav jakéhosi číšníka jdoucího si volně na ulici - mimo kavárnu... ehm ... a následný můj výbuch smíchu. Díky ale, měla jsem zas o důvod více se upřímně smát. :-)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA