Jdi na obsah Jdi na menu

Módní identičnost

5. 9. 2013

 

 

Říká se, že každý člověk je jiný, že každý z nás je něčím výjimečný a odlišný od ostatních lidí, a tak tady máme mnoho a mnoho rozmanitých jedinců, kteří jsou svým vlastním způsobem v podstatě dokonalí, a to je přeci krásné, ne?

Ale ouvej!

Po návratu do školy jsem si všimla víc než kdy jindy a víc než kde jinde, kterak momentálně asi frčí do módy ona tendence "podobat se komu".

Já myslím, že to není dobrý nápad, poněvadž alespoň já naprosto ztrácím přehled, kdo je kdo a o odhadech věků raději nemluvím. Uklidňuje mě však, že já jsem já a byť znám úsloví "šaty dělají člověka", vždycky budu upřednostňovat ta naše vnitřní já, neboť alespoň ta jsou u všech různá a skrýt se nedají.

Jak to vidím já?

Dívky jsou zmalované, přičemž na svých obličejích nosí zhruba tunu make-upu, přitom ani tak nezakryjí své domnělé nedokonalosti a případné zlo se za masku stejně neschová, po chodbách gymnázia se promenádují jako na mole, se kterým si to tedy krutě spletly, a předvádějí svůj poslední hit - kraťásky, v nichž čouhá nejméně polovina zadnice, a aby snad předcházely tomu, že by mohlo vykouknout cosi více, pro jistotu navlékají elasťákové nohavice a celý svůj outfit ještě obují do holínek - z toho je vidno, jak jsou slečny sportovní typy (to ty elasťáky) a k tomu navíc zapálené zahradnice (proč jinak ty holínky - snad jedině do deště). A hlava? V ní poskrovnu, zato na ní výrazné obočí a čerstvě vyžehlené kadeře. Za pár let to bude pleš, jelikož zkuste každý den žehlit totéž prádlo, ale vím, dívky preferují ty venkovní práce na zahradě....

Hoši se naštěstí nemalují, a proto je dle obličeje celkem bez problémů rozpoznám. Jenomže ty účesy! Nevím, co to přesně má představovat, avšak já sestřihu, kdy si jinoch vyholí půl hlavy (třeba i po obvodu) a nechá si na temeni jen pár vlasů, říkám "hovínko", neb jsem doposud neobjevila, co jiného by to mělo představovat. A oblečení? Nu, na dračku jdou upnuté kalhoty a upnutá trika. Mně se to nelíbí, pakliže zpod trička ční deroucí se pupek (chlapci jsou dneska rovněž velcí sportovci) a líbí se mi to vskutku na málokterém. Možná je to pohodlné, vážně netuším....

Co tímto chci říci?

Většina z nás již vypadá stejně jako někdo (nepočítám x-čata), dobrovolně ztrácíme svou individualitu a vzdáváme se své dokonalosti. A to je škoda. Mrzí mě taky, jak už i reagujeme na toho, kdo je jiný, tzn. není "podobný komu". Vybíráme si hodně špatné vzory! A víte co? Tímto způsobem nikdy nebudeme Jedno, protože Jedno, po kterém toužím, nemá absolutně nic společného s tím, jak vypadáme. Přesto věřím, že to jednou pochopíme....

 

"Někdo má hadry na těle, někdo je nosí v hlavě...."

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Komentář

(Rolnina, 5. 9. 2013 21:55)

Ségra, tos vystihla přesně, taky jenom čučím nevěřícně, jak někdo dokáže býti zevně tedy krásný, uvnitř jiný ... No ju. This is the life. :-) :-)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA