SOS
Asi takto vypadám každé pondělí ráno.
Nejhorší na tom je, že ještě večer, pozdě večer, jsem docela čilá, přitom jen o pár hodin později... už ne. Vskutku zvláštní.
Brr! Nesnáším vstávání. A ta zpropadená melodie budíku! Podzimní počasí, takové, kdy vás ráno něžně probouzí bubnování dešťových kapek o parapet, je prostě ideální na spaní, tak proč člověk nemůže vylézt z postele až tehdy, kdy to sám uzná za vhodné!? Nebo vzít postel s sebou!?
Naštěstí i pondělí mohu brát z té lepší stránky. Jednak se pokaždé mohu těšit na voňavé kafe a můj oblíbený hrníček, druhak školní týden začíná fajn předmětem, jenž vede ještě fajnovější vyučující, takže... zase tak špatné to není.
A cestou do školy si navíc, pro jistotu, dodávám kuráž posloucháním písniček, což zbožňuju. Tuhle jsem sama sebe přistihla, kterak se kývu do rytmu, takže jsem patrně vypadala jako nehorázný exot, avšak mě to úplně netrápí. Vlastně vůbec.
Tedy z volání SOS...
... přes mírnou nostalgii...
... se ze mě stejně vždycky nakonec stává...
... do té doby, než poprvé zrudnu.
P.S. Vážně jsem si myslela, že už nerudnu!
Komentáře
Přehled komentářů
Jéé, to's vystihla famózně, ovšem!! Ale co se týče budíku - Ty si nemáš absolutně na nic stěžovat, nýbrž su to já, která ho musí stopnout a jako první tak otevřít očka! :D Tak zítra zas(ejc)! :D
Komentář(ík)
(Rolnin(k)a :), 4. 11. 2013 19:59)