Stránka z deníčku
17. prosinec 2013, úterý
Ze snu o Colinu Firthovi mě vytrhla myšlenka na to, že Bucíkovi je právě dnes 19 let, a tak jsem okamžitě namačkala SMS, načež mnou projel stejně rychlý impulz "tak ta mě určitě zabije", jelikož už mi nějak uniklo, že je noc. Nebudu vás však napínat - nezabila mě, dokonce mě za to objala.
Ráno samotné pak začalo jako obvykle. Nejprve jsem nemohla vstát, potom mi Rolnička s láskou uvařila kávu (já jsem načala sušenky), a tak to bylo fajn. Čeho jsem trošku zalitovala, bylo ono čokoládové okénko z adventního kalendáře, které jsem věnovala Jeníčkovi, poněvadž mi přišlo líto, že musí na ušní. Teď jsem ráda, že jsem mu jej věnovala a ještě radši, že už je v pořádku (a tím pádem může do školy).
Samozřejmě i já jsem šla do školy. Upřímně řečeno - dnešek nebyl nikterak náročný, což mi momentálně přijde vhod a na zvolnění tempa si nestěžuji. Během matematiky jsem si připadala jako ve hře "Chcete být milionářem?", neboť jsme testovali novou učebnu matematiky, s ní i interaktivní tabulku, jež je mi sympatická kvůli programu, při kterém studenti dostanou modré krabičky a volí A, B nebo C - dle svého úsudku (já jsem si svou odpověď pro jistotu kontrolovala dle pohybu palce Svatoňky) - úkoly jsou, jak jistě chápete, matematické. O francouzštinu mě zaujal dokumentární film "Láska v Paříži" a soudím, kterak jej o prázdninách znovu zhlédnu. Mimochodem - přišla mi zpráva z FAMU - vyděsila jsem se a hned již věděla, že "nic", jenomže nakonec jsem se dozvěděla, že jsou to jen informace o zaslané přihlášce, a proto pro příště budu více věřit (děkuji, Rolničko). 31. leden je den našeho plesu, a tudíž nacvičujeme předtančení - tanec není můj šálek čaje, avšak tohle tedy mohu a líbí se mi to ohromně. Čas zařídil uplynutí hodiny anglického jazyka (před náhradní vyučující vážně smekám, na M. s nadějí myslím) a na programu (tj. rozvrhu) tak zbyl ještě literární seminář. To, co je príma, utíká rychleji než cokoli...
V myšlenkách jsem dneska často byla s ní, rovněž s tou, i s ním a i ona proudila v mé mysli. Víte, ono je strašně krásné mít někoho, na koho si můžete vzpomenout, protože alespoň já se následně cítím jaksi povzneseně. Co víc k tomuto napsat?
Dárečky? Leničko, jelikož tuším, kterak ani tato stránka neunikne Tvojí pozornosti, přijmi, prosím, ještě jedno díky za Kačenku. Po celý den jsem ji měla na stole (i teď se na mě kouká) a mám z ní velkou radost!
Zbožňuji Rolniččin styl předávání dárků. "Dej a zdrhej!" Vtipné, neohrabané, úžasné, účinné... Zdalipak dokážete dárek nejenom dát, nýbrž i přijmout? Pro mě je obé stále velmi těžké, třebaže obé je mi potěšením.
Úterý přehouplo se k odpoledni. Hezčí jsem si ani nevysnila! Svatoňka, Rolnička a já jsme společně poobědvaly čínské nudle, Ženy následně splnily důležitý úkol - semlely ořechy a piškoty - já jsem uvařila kávičku. Mikymauzí setkání jsme dneska chtěly pojmout zejména pracovně, a tak jsme prvně opakovaně přehrávaly Vánoční (bojím se a těším se zároveň již od víkendu), poté čas ubíhal u Smutného klauna (video od naší Svatoňky mě dojalo, i když naše hlasy coby hlasy chipmunků na dlouho rozesmály). A ještě něco - Ženy si pro čtvrteční akci vybraly šaty, já je v tom podporuji a upřímně fandím, avšak já sama do toho nejdu, poněvadž se v nich cítím hůře nežli v pytli, a tak raději zvolím pohodlnost.
Člověk by ani neřekl, jak hudba léčí! Škoda jen, že člověk vůbec musí čas od času podstupovat léčebnou kúru... Stačilo by, kdybychom se prostě neklamali. Přišla jsem na to, že daleko hůře snáším postupnou podlost (když už i takoví holt lidé jsou), než nečekané vražení nože do zad. Jelikož postupným procesem se mi nůž nezarývá do zad, jakožto přesně do srdce, které v důsledku toho dlouho krvácí. Naštěstí - i blátem dá se dojít ke štěstí.
Venku se setmělo. Byla celkem i zima. Co je důležitější - u srdce mě pořád náramně hřálo objetí, pohlazení, milá slůvka a vzpomínky... Cestou domů jsme se s Rolničkou zahleděly na stromeček (melodii jsme ke vší smůle prošvihly) a vesele dokráčely až k domovním dveřím.
Aktuálně sedím u topení u sebe v pokoji, spokojeně usrkávám svůj večerní černý čaj a krásně doufám. A zase věřím.
Motto(r) pro další dny:
Naděje má pírka a v duši kraluje. A zpívá píseň beze slov a nekonečná je.