Jdi na obsah Jdi na menu

Strašáci doby

22. 2. 2013

 

strasak.jpg

Víte, v poslední době se mě mnoho věcí jakoby silněji dotýká. Já vám ani nevím přesně proč. Mohlo by to být například tím, že se měním. Nechtěla bych vás teď vystrašit, neb nejedná se o žádné Proměny upírovy, ani nic takového. Jenom stále více a více jaksi hlubším způsobem pociťuji svou dospělost, s ní i odpovědnost za sebe samou, ba i za druhé, a vlastně svět jako takový.

Mimo zmíněnou transformaci jsem si na sobě všimla dalších pár záležitostí. Jakých? Jsou to zejména: pocity nejistoty, strach ze zklamání a nutkání být vztahovačná. O těchto věcech moc dobře vím a nevidím tedy důvod, proč bych měla dělat, že jsou mi cizí. Upřímně však, když jsem je všechny pěkně dokázala pojmenovat, docela se mi ulevilo. Totiž, žádná z těchto, svým způsobem, vlastností, není zas tak špatná, neb neohrožuje nikoho jiného, vesměs jsou to nesmysly, které proto jiní naprosto neřeší a jsou proto šťastní lidé, a navíc o nich vím, tudíž s nimi mohu nakládat po svém, a to hlavně pokusit se je třeba i odstranit (nikoli lidi, prosím pěkně). Či prostě jen zdůvodnit? Snad by to i stačilo...

Ten pocit nejistoty je úděsný. Někdy se fakticky bojím jít dál. A co to vůbec znamená, viďte? Na té cestě, když tedy vezmu v potaz, že po ní jdu dál, tak se bojím, že mě někdo nebo něco zklame, třebaže vím, že je to trochu zbytečné, protože já byla v životě opravdu zklamaná málokdy, páč pro jistotu jsem si vytvořila (ze zkušenosti) svou vlastní koncepci nebo něco obdobného, kdy od ostatních jedinců raději žádné zázraky nečekám a pakliže se tedy onen malý zázrak přeci jen stane, jsem jedině příjemně překvapená! Spíše se bojím, že já budu ta, co zklame. Již jen to mínění, jaké o mně druzí předem mají. Já jsem za to všecko nesmírně ráda a vážím si, když tu a tam o sobě slyším chválu (ten, kdo říká, že mu chvála nevoní, pravděpodobně lže). Pochopte, prosím, teď se nikterak nechlubím, jen bych vám ráda přiblížila svou situaci, kdy se ode mě cosi očekává a já jsem přitom mnohdy tak malinká! Co když přijde z mé strany zaváhání a náhlé klopýtnutí. Co potom? Musím se přiznat, že tyto události mě osobně dokážou posilnit, takže přijdou-li znovu, jsem, myslím, dobře připravena, jsem připravena i na to nejhorší. Avšak mluvila jsem za sebe. Jak to ale vezmou druzí, že jo? Nemuselo by mě to vážněji trápit, neboť člověk není dokonalý a člověk je člověk, přesto ale nemůžete vědět, jaký obrázek si o vás vykreslí vaše okolí. Pak nastupuje ta má vztahovačnost. Naštěstí už je to se mnou v tomto ohledu lepší, poněvadž docela nedávno jsem si ujasnila své Hodnoty a dobře vím, kdo za kolik stojí. A proto, v mém srdci jsou navždy uloženi ti, které miluji, kteří ve mně svítí a s jejichž pomocí věřím více. Věřím více v dobré, v naději, věřím více sobě. Toliko by stačilo o mých strašácích. Ještě si však nemohu odpustit pohovořit, alespoň ve zkratce, o jiných.

Pesimismus. Ten je daleko horší než všichni moji strašáci dohromady! Je to přístup, myšlení a jednání lidí (dneska už, bohužel, většiny), které vlastně chápu, ale nikdy skutečně nepochopím a nikdy se tomuto směru, doufám, nepodvolím.  Je rozhodně potřeba a bylo by dobré, kdybychom se všichni pěkně zamysleli, chvilku přemýšleli – uvědomili, vyhodnotili – změnili a konečně – bylo by nám hned zas lépe, můj ty světe! Nikdy to nikdo neměl úplně snadné, nikdy nic nebylo jednoduché. A proto je nejlepší vnímat všechny trable, starosti a problémy jako cosi, co pomine, protože všechno jednou pomine. Lidem byl dán dar cenný – život a další spousta darů cenných – jako láska, přátelství – štěstí.

Boj a konkurence. Tohle si dovolím shrnout velmi stručně: boj = nesmysl největší, zvláště bojují-li lidé s lidmi, přičemž bojovalo se, bojuje a tím pádem i bude, bohužel, bojovat stále. Konkurence = nezdravá přehnanost boje, který dávno vyústil v závist a nenávist. A to je škoda a skutečně veliký problém! Trápí mě to, avšak většina trápení lze i řešit, a tudíž řeším. Vím, že nezměním svět, byť bylo by to jistě krásné, ale začínám se změnami u sebe, kdy apel svůj chtěla bych třeba i přenésti na vás! Začínejme vždycky a nejprve u sebe a šiřme myšlenky v lepší zítra. Lepší zítra totiž skutečně bude, uvidíte! Každý den je přeci hezčí než ten včerejší!

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář