Tetka Depka - odchází
Vstoupila prostě, aniž by se obtěžovala zaklepat. Je u mě nezvaným hostem už pár dní a dneska jsem jí konečně sbalila kufry a hodlám ji nadobro vystěhovat. Co přesně mám dělat proto, aby nešla o dům dál, to vskutku nevím, jen vám tedy mohu poradit, abyste pořádně zavřeli své dveře a nedovolili jí strčit ani nožky na práh vašeho domu. Jakmile ji totiž pustíte, začne se rozpínat a roztahovat, až nakonec zjistíte, že váš pokoj již ovládá někdo jiný. Ona.
V poslední době jsem patrně trošinku bloudila a hledala jsem zase sama sebe. Kolikrát jsem si pokládala otázku, co tady vlastně pohledávám a o co se já, blbec, pořád snažím! Zkrátka tetce Depce vše hrálo do karet a já se mohla jen dívat na to, jak si u mě se šklebem ve tváři hoví a okupuje můj byt.
Dneska mě s ní došla trpělivost, poněvadž tolika splínu je na jednoho jedince sakra moc! Taková tetka dokáže člověku pěkně zavařit. Tak třeba máte pocit, že nic na světě nemá cenu, a to nemusíte být nihilistou, vše se vám zdá bez chuti, bez tvaru, nemastné a neslané. Hledíte na svět očima pesimisty a nemáte náladu dělat nic, protože vás nic pořádně nebaví. Namísto motivace jste demotivováni natolik, že jste vzteky bez sebe, načež jste jaksi smutní, neboť v tomto úděsném stavu být víc nechcete a beztak se to vlastně celé nedá vydržet! Hrozná atmosféra panuje ve vaší hlavě. Dusno, strach, splín a nechutná nejistota.
Co u mě konkrétně vyvolalo pocit prázdnoty, netuším. V situacích, kdy se ocitáte na hraně, někdy pak stačí jen kapička a jste okamžitě mimo vaši rovnováhu a nesmyslně balancujete, snažíte se tvářit normálně, jenomže víte, že takhle to dlouho vydržet nemůžete, takže časem povolíte a padáte na zem. Nic příjemného.
Okolí časem zbystří a začne na vás nechápavě koukat, jako kdybyste byli odněkud z Marsu. Vy se ještě ke všemu snažíte hrát divadélko, když nosíte masku šťastlivce a ňoumy, zatímco vaše hrdlo je sevřené a vám je až k pláči.
Je fakt, že člověk si snadno dosáhne na dno. Důvod? Konkrétní ani nepotřebujete. Prostě to přijde samo. Jednou jste dole, jindy nahoře. Nejtěžší je odrazit se zpět vzhůru.
Poslední dobou mě dokázaly vytočit naprosté maličkosti. Nejhorší je, že to byly ty maličkosti, které se ve vás hromadí a je jasné, že hrnec trpělivosti musí jednou přeci přetéci. Ano, asi takhle nějak to bylo. Často jsem se musela vylévat z pocitů, jež jsem mívala z lidu. Mrzí a trápí mě pořád mnohé. Netřeba o tom více psát. Co jsem potřebovala, to už jsem také udělala. Vždycky je totiž nejlepší začít u sebe.
Je legrační, že když jsem ve stavu deprese, tak si představuji, že jsem nějaký úplně malinkatý trpaslíček, uzavřen v těsné krabici, ve které nemohu dýchat, a proto udělám nejlépe, když se buď vzdám a přestanu dýchat úplně, nebo se zhluboka nadechnu a půjdu se pokoušet o vyškrábání vzhůru – na vzduch.
Také mi vždycky pomáhá, když alespoň chvíli trávím čas s tím nejlepším lékařem. Víte, kdo to je? Smích.
A pakliže se člověk může opřít o svou rodinu, blízké a kamarády, přitom musí však dát dobrý pozor, aby je nestáhl s sebou dolů, je to zároveň největší štěstí! Pro mě ale stále zůstává prioritou milovat, než být milován, třebaže se tyto dvě možnosti přímo nevylujčují (ta druhá varianta totiž může z té první vyplynout). Kéž už je tetka pryč! Jdu se podívat.
Komentáře
Přehled komentářů
špatné nálady. Závěr fejeton posouvá do optimistické polohy - to je cenná tečka. Zkus si všechno pčestylizovat do 1. os.č.j. a porovnej, jak se změní vyznění. Jen pro kontrolu alternace.
Dobrá personifikace
(logos, 27. 1. 2013 18:41)