Trapas jak Hron
Tož máme tady první prosinec, k tomu hned první advent. "Příchod" Vánoc se opět o krůček přiblížil, a tak nevím, kterak právě vy, avšak já jsem již správně vánočně naladěna a strašně si tu předvánoční atmosféru užívám.
A právě dneska se i u nás, v Mostě, na náměstí rozsvítil vánoční strom. Je voňavý, košatý a vysoký asi deset metrů. Inu, hrozně se mi líbí - i proto, že umí zpívat. Každou hodinu stromeček hraje lidem nějakou koledu či vánoční píseň, což si znamenitě vychutnávám. Krásné!
O čem bych vám však hlavně chtěla napsat, to je program, jenž se konal před tím, než vůbec pan primátor zmáčkl čudlík a stromek konečně rozsvítil. Upřímně - doposud totiž nevím, co bych si o proběhlé akci nejlépe měla myslit.
Raději nejprve začnu tím, co se mi zdálo být v pořádku. Míra Kuželka se mi coby moderátor zamlouvá a nutno podotknout, že i dnešní večer pod jeho vedením plynul bez problémů, v duchu přátelském. Zaujala mě rovněž kapela, která doprovázela hlavní "hvězdu" večera, jejíž jméno zmíním později. Klobouk dolů taky před sborem Rozmar. Škoda jen, že šikovní zpěváci neměli více prostoru kvůli té "hvězdě". Nu, pak na mě udělal dobrý dojem ještě ten strom.
Nebudu vás však dále napínat. Tou "hvězdou" byl, přátelé, Vladimír Hron, kdysi Mostečan. Píšu kdysi, jelikož tuším, že byl, a to ve velké míře, ovlivněn velkoměstem. Při nástupu to začalo - okatě hladil dítka kolem sebe, div je nezulíbal, nenuceně se smál na všechny v okolí, na pódiu se nesl jako páv a tajně pozoroval, zdalipak jsou si Mostečané vědomi, jakou že před sebou mají celebritu, kterou se, chudák, sám skromně pojmenoval. Jelikož chtěl dát patřičně najevo svou důležitost, organizoval i ostatní na jevišti, aniž by vlastně musel, a házel na své "souputníky" (ve skutečnosti se nad ně znatelně povyšoval) soucitné výrazy, jaká že to je v prosinci ale zima! Samozřejmě - na tento fakt upozornil, abychom jaksi chápali, že to mají, přičemž zejména on, neskutečně těžké - zpívat v tak strašné zimě! Péřovku měl však jistě od světových návrhářů, a proto si ji oblékl - proč by se v Mostě nepředvedl? Stačil navíc trapně uvést, že se máme připravit na nejhorší. Co? Proč jako? Víte - ti, kteří tohle říkají, patrně doufají, kterak na ně bude nahlíženo jinak, asi aby lidi věděli dopředu "to jsou borci", "ano, může se stát". Naprosto neprofesionální a nevhodný přístup, který mě odrazuje. Co mě hodně pobavilo, bylo to, jak Vladimír Hron vyzdvihoval v průběhu večera sám sebe, takže více mluvil, nežli zpíval. Ukázal i své imitátorské schopnosti, pročež, neprozíravě, předváděl mistra Karla Gotta (on jej nazval "Kájou" Gottem - kámoš, ne?), do komiky zapletl i pana Karla Schwarzenberga (kdyby byl kníže přítomen, Vladimír Hron určitě předvede třeba Zemana)... Vladimír Hron se držel hesla "ztrapnit co nejvíc lidí kolem". "Hvězda" se pokoušela i o vtipy, takže padlo mnoho dvojsmyslů, kterým se zasmál jedině on sám. Zoufalé. Při pokusu o uvedení hosta na pódium přečetl špatně jméno "Kovaliková", tudíž vzniklo "Konvalinková", načež vyprávěl o tom, kterak minulý týden točil s paní Naďou Konvalinkovou, a proto se spletl. Nechutně egoistické. O jeho úsměvu à la světový mír a přirozenost snad pomlčím. Brr! Když už konečně zpíval, text písně četl z papíru (vypovídající faktor, jak moc mu na dnešní akci záleželo a jak se na ni připravil, že?). Aby jaksi ukázal i svou vzdělanost a pokrokovost, v jeho seznamu písní dominovaly ty anglické, jedna byla dokonce i španělská! Co na to říct? Stačil zmínit i to, jaký je to znalec žen a štramák. Mně spíše připadalo, že má Vladimír Hron mindrák z toho, že se narodil před 47 lety, i když nechápu proč, protože i zkušenější lidé přeci hned nejsou staří. Můj dědeček tedy rozhodně není tak starý jako tenhle šašek! Čím mě velmi rozhořčil, bylo napodobování hlasu "teplouše", neboť já jsem si dosud myslila, že žijeme v tolerantní a moderní společnosti. Asi se to tedy netýká všech, evidentně.
Naštěstí byl program večera načasován na 1 hodinu, a tak se po 17. hodině večerní konečně rozsvítil strom. Rozezněla se Tichá noc a já byla z nejhoršího venku. Pak děti ze sboru jednoznačně převálcovaly českými koledami a čistou radostí a těšením se na Vánoce "hvězdu", která, jak zdá se, vyhasla.
Vánoce nejsou o falešnosti, ni o hraní si na lásku. Člověk by měl, alespoň o těch Vánocích, být opravdu pokorný a mít úctu k ostatním lidem, k sobě samému jakbysmet. A co láska? Ano, ta Láska, jež vychází odkudsi ze srdce, ta je skutečně vzácná a kouzelná!