Jdi na obsah Jdi na menu

Bez názvu

16. 7. 2013

 

Mít-li v moci změnit svět,
udělala bych to hned,
mávnutí hůlkou a pak
vidět to běžné jinak.

Být-li pohádkovou bytostí,
já hodnou vílou s radostí
na pár chvil bych se stala,
věštby krásné bych všem dala.

Svět náš byl by ve mžiku
pln vzácných okamžiků,
zas rozkvetla by naděje,
vstoupili bychom do děje,
kde má místo pokora,
radost, mír nebo láska.

Dokud budeme bojovat,
lhát, brát a peníze počítat,
nikdy nemůžeme být šťastní –
zlaté hodinky nejsou vítězství.

Zkusme se spojit a mít se rádi,
víc se smát a říkat slovo „díky“,
vážně, vždyť stačí tak málo,
aby obyčejné magickým se stalo.

Svět náš byl by ve mžiku
pln vzácných okamžiků,
zas rozkvetla by naděje,
vstoupili bychom do děje,
kde má místo pokora,
radost, mír nebo láska.

Nejsem nikdo výjimečný,
jsem jen tím, kdo chci být,
a má duše a srdce i nebe,
vše kolem do krásy kvete.

Pryč s vůdci a mocnými,
my jsme stromů kořeny,
stoupáme výš a sáhneme vzhůru –
všichni až k cíli dojdeme svou túru.

Svět náš bude ve mžiku
pln vzácných okamžiků,
zas rozkvete naděje
a vstoupíme do děje,
kde má místo pokora,
radost, mír nebo láska.

 

 

P.S.: Zázraky se dějí.

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář