Být tak rebelkou
Chtěla bych být rebel! Už jen to slovo se mi vážně líbí a velmi ráda bych někdy jaksi hlouběji prozkoumala jeho pravý význam. Co asi takový rebel přesně dělá? Jak vypadá? Víte, znám několik lidí, kteří se hrdě považují za rebely, ale to si ukrutně spletli, chudáčci, význam tohoto drsného slova, poněvadž to, co tito „rebelové“ dělají, tedy spíše nedělají – neplní své povinnosti, nezajímají se o okolí, nevzdělávají se, netouží, s ničím nesouhlasí – to jsou, dle mého názoru, prostě ohromně zoufalí lidé a hlavně blbci, nikoliv rebelové. A že se jich v poslední době vylouplo! Všimli jste si?
Rebel. Tím bych si strašně přála být! Alespoň na chvíli. Sama sebou, jedině já, opravdu za sebe, silná osobnost, sebevědomé individuum (ne však šlapač přes mrtvoly), zcela upřímný člověk, který řekne bez zbytečného zaobalování to, co si skutečně myslí, svým přímým pohledem dokáže naznačit, že si je vědom své výjimečnosti, přitom ale vůbec není pyšný či panovačný. Rebel, osoba, jež budí přirozený respekt a zároveň dává v patrnost, že je tolerantní, odvážná (žádný srab), empatická (žádný kámen) a dělá prostě to, co pokládá za správné, nepodřizuje se nesmyslným příkazům jen proto, aby byly splněny, ale přemýšlí, a to velmi důkladně, proč něco dělá právě takhle a především si stojí za svými názory. Nenechá se ovládat. Není loutkou. Žije si po svém a takovým způsobem, který mu nejvíce vyhovuje a sedne. Nač žít dle norem (dle toho, co je prý správné, přesto tak žije málokdo)? Co je vlastně správné? A kdo je ještě rebel? Kritický zjev schopen kritiky pozitivní i negativní. Člověk, jenž je schopen vzepřít se, zastat se a především nést zodpovědnost za své rebelující činy.
Často si představuji sebe jako rebelku. S chutí bych nakopala zadky všem těm pokrytcům a poslala bych je bez okolků do patřičných míst, když jedině tam si zasluhují žít! Vžila jsem se již několikrát do onoho dilema v Saturninovi – hodit koblihu, nebo nehodit koblihu? Docela dobře si dovedu představit reakce okolí po hození koblihou: „Cože? Svobodová? Je to prostě kráva!“, či „Cože? Svobodová? Je to prostě rebelka!“ Nevím, ale pakliže někdy hodím tou koblihou, bude to můj Hod života, na který budu i patřičně pyšná!