Dechberoucí spor(t) a já
Znám dvě taková přísloví, o kterých se obecně tvrdí, že jsou pravdivá, zatímco já jsem byla již několikrát přesvědčena o opaku, přičemž však musím uznat, že pravdivá být mohou, ovšem ne v každém případě.
a) "Sportem ku zdraví."
b) "Jíme proto, abychom žili, nežijeme proto, abychom jedli."
Nejprve k tomu jídlu. Občas se mi prostě stane, že můj jediný cíl dne je jít na oběd. Říká se totiž, že by se člověk měl stále na něco těšit, tak tedy já se těším na to vynikající jídlo, které nám, i s dezertem, vaří milé a úžasné paní kuchařky na obchodce. Co se mi zase nikdy nemůže stát, je situace, že bych se snad někdy zapomněla najíst. Neexistuje! Jídlo je zdrojem energie a navíc je to radost - alespoň pro mě zcela určitě. Jsem šťastná, že žiju tu a tady, neb nemohu se koukat na obrázky vychrtlých dětí v Africe a věřím, že jednou budu schopna pomoci těmto chudinkám více. Jsem šťastná za to žít tady a teď! A pak je mou obrovskou výhodou, s jakou chutí mohu jíst, poněvadž má postava, nebudu skromná, je celkem slušná. Vysvětluji si to jednak právě tou pravidelnou stravou, pohybem, který mám velmi ráda a považuji jej za veledůležitý, navíc mám asi rychlé spalování, nebo co a pak, leč to bude znít jakkoli divně, stres taky dokáže z člověka udělat pěkného hubeňoura! Vše má ale jistě své pro i proti, takže je třeba všeho s mírou. "Tak určitě!"
A co sport? Naštěstí již končí zimní sezóna a já tak nebudu muset trapně odpovídat na otázky, proč nelyžuji. Proč vlastně? Protože: a) mám strach z rychlosti b) mám strach z výšek (viděli jste někdy černou sjezdovku!?) c) mám strach z takových lidí, kteří jsou na tom stejně jako já, páč srážka poseroutky a kamikadze by mohla mít fatální následky (pro obě strany) d) z předchozích důvodů ani nemám lyže e) dost se mi lyže zhnusily, poněvadž všichni pracháči, co se fotí do novin, buď lyžují, hrají tenis nebo golf f) lyže zrovna nejsou levnou záležitostí g) z výše zmíněných důvodů lyžovat neumím a myslím, že jsem na učení již dost stará h) ani se to nechci učit ch) v jízdě na lyžích nevidím žádný účel - člověk si vyveze zadnici na kopec, ze kterého sjede dolů (tato část lze nazývat jako sportovní), dole následně čekáte frontu a pak se celý tento sportovně nesportovní cyklus opakuje.... Stačí tolik důvodů? Jako pozitivní vnímám u lyžování to, že sjezdovky jsou situovány v krásném prostředí, v přírodě, a navíc můžete tento sport provozovat i v kolektivu, což je určitě pěkné, avšak ne tak, aby mě to přimělo jet na hory a vzít s sebou ty lyže. Raději bez nich. (Přemýšlela jsem, že později budu uvažovat maximálně o běžkách.)
Zimní sporty, jak jste již mohli pochopit, příliš nemusím, byť takové bruslení, nebo koulování, či stavění sněhuláků a ježdění na bobech nemají konkurenci! Zimu přežívám sporty, které jdou provozovat uvnitř. Ať už je to posilování, volejbal, kopaná, basket a další. Výhodou je, že v rozvrhu hodin máme dvě hodiny tělesné výchovy týdně. Klidně bych i pár hodin přidala!
Mnohem radši než zimní sporty, mám ráda sporty, které se dají vykonávat v létě. Jů! Už se těším. Kolo, plavání, běh, brusle, badminton, ping pong (lze samozřejmě i uvnitř, jenže když vám ke hře svítí sluníčko, je to daleko veselejší) a moc ráda chodím. Ve smyslu turistiky (to mám po mamce). Ono obecně - nohy si posiluji tou chůzí, břicho tím, že se směju (byť občas poctivě peču buchty) a na ruce cvičím s pomocí činek, poněvadž až se jednou doopravdy naštvu, tak se za svůj úder alespoň nebudu muset toliko stydět!
A samozřejmě, mluvím-li o sportu, nemohu nezmínit, že sportovat člověk může i pasivně. Já nejsem výjimka. Miluju hlavně fotbal a hokej. Když běží významný tenisový turnaj, tak nepohrdnu ani tím a s taťkou sem tam mrknu na formule.
Čistě teoreticky: nejlepší by tedy mělo být pasivně sportovat a k tomu jíst, abyste přežili. Ovšem, realita se významně liší.
V poslední době jsem měla díky kauzám, zejména korupčním, k některým sportům vyloženě odpor! Fuj! Přitom sport by měl být jednoznačně pod heslem "fair play", avšak i této, kdysi čestné, záležitosti se svět byznysu zkrátka nevyhýbá. Ale co - ten, koho baví sport jako takový, vzhledem k výkonům, zážitkům, emocím, morálce a dalším úžasným věcem, bude mít rád sport stále. Není třeba nechávat se zbytečně odradit.
Jak už jsem také zjistila, sport má dost velký podíl i na duševním zdraví. Tedy, chcete-li být krásní na těle i na duchu:
Vive le sport!