Děkuji
Dříve než svět zas zažaluji
pro jeho nejistou tvář,
svůj pohled jistě nasměruji
k nebi – na sluneční zář.
Potom, když jasně uvidím,
že život je krásný a můj,
co na tom – ještě neumím,
vstříc půjdu stůj co stůj.
Nač si stále vyčítat, stěžovat,
vždyť žijeme jednou tu,
společně, proč by ne –
stvoříme Jednotu.
Možná jsem holka naivní,
avšak očima hledím upřímně,
a tedy slyš, brát něco za něco –
takhle to nefunguje.
Co dělat mám? Prosím, jen neptej se,
i ty v těle svém srdce máš,
s láskou, neboj se, zkus i dát –
pravda nic nestojí, a tak si jí važ.
Živote, děkuji za tebe
i za lidi, které mi osud dal
do cesty, po níž putuji,
ať plamen štěstí plane dál.
Za všechny úsměvy, za slzy,
za sny a trápení,
za milé Jitušky i za pohlazení –
přijmi mé DĚKUJI.
P.S. Věnováno Jitušce, té ze všech nejmilejší.
:)
(Karolí(nka) :), 18. 11. 2013 20:46)