Šťastná (jako) blecha
Zmrzlá jako... permafrost, přesto šťastná jako blecha! (Viděl vůbec někdy někdo šťastnou blechu?) Inu, získala jsem zpět svá křídla, leč Red Bull mi je nedal.
Víkendové ráno začalo hned dvojím ozářením sluníčkem - to jedno vyšlo za oknem, to druhé vešlo do pokoje.
„Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.“ Další z mnoha citátů, který mě zaujal. Navíc je vyňat z knížky, jež mi byla darována, takže prostě parádní kombinace na snídaňové procitání.
Dopoledne jsem si užívala návštěvu príma rodinky a musím říci, kterak mě vždycky nakopne zájem a energie druhých - navíc ta úžasná dětská spontánnost! Hrálo se, zpívalo... bylo! Opravdu neskutečně příjemné! Díky.
Při sobotě vychutnala jsem si i procházku. Jako malá jsem obdobné procházky neměla příliš v oblibě, nyní je ovšem záměrně vyhledávám. Znamená to, že jsem již veliká?
Nu, odpoledne stačila jsem si pročíst alespoň pár stránek z příběhu Petra a Lucie, nato vyrazit na schůzku do Mekáče. Po delší pauze jsem byla přímým účastníkem konverzace na úrovni, což mi momentálně přišlo vhod, neboť jsem mimo jiné nutně potřebovala potvrdit, že normální lidé doposud nevymřeli a že se ve společnosti pouze "neslepičí", ale i povídá a hlavně naslouchá. Bohudík! Fástfůdové setkání bylo ukončeno sukem, přičemž muž-gentleman zaplatil kávy, ženy zase suk sójový. Dobré, ne?
Nýčko vysedávám u topení, jelikož venku se vážně nějak ochladilo, takže na koženou bundičku to úplně není. Tož vím, že zítra takto rozhodně ne!
Neděle bude jistě báječná. V plánu máme přátelský výlet do Teplic a zpět. Jen tuším, že budeme potřebovat GPS. Svatoňka, prosím, nezapomeň, jinak jsme... v Teplicích asi ne.
Tak ju. Zklamání odzvonilo - apropo, komu zvoní hrana - nastal čas na mání, jestli mi rozumíte. Mání se fajn a mání se především.
P.S. To na obrázku je podle mě šťastná blecha.