O dospělosti
... aneb má malá vlastní hypotéz(k)a :-)
Teoreticky jsem dospělým jedincem už i já, avšak prakticky tomu tak zatím není. Myslím si, že dospělost bychom mohli dělit jednak na fyzickou a dále na psychickou (= duševní).
Fyzická dospělost je dle mého mínění vymezena téměř trefně věkem osmnácti let a tvoří tak pomyslnou hranici mezi dětstvím a dospělostí. Ta duševní dospělost je pak záležitostí čistě individuální. Když se kolem sebe tak rozhlédnu, vidím, jak děti jaksi fyzicky dospívají mnohem rychleji, na druhou stranu duševně už pomaleji. Například nedávno jsem jednu ženu tipovala na zachovalou třicátnici (podle jednání i vzhledu) a bylo pro mě vskutku velikým zděšením, že jí je teprve čtrnáct let! Škoda toho. Děti namísto sportu, jiných koníčků či prostého lítaní a blbnutí venku s kamarády dávají přednost hře na rádoby dospělé, což je samozřejmě i otázkou výchovy, nicméně já to nevnímám nijak pozitivně, poněvadž každý z nás by neměl o dětství takhle hloupě přijít a nechat se o něj nepříliš šťastně připravit pokrokem doby (ať už vpřed, či vzad) a momentální módou, když si poté v dospělosti naopak rádi hrajeme na děti, nebo bychom se alespoň do dětství moc rádi vrátili.
Duševní dospělost spočívá jistě v mnohém. Já osobně začínám duševně vyzrávat, avšak jde to pomalinku - to je jasné - pěkně krůček po krůčku. S tímto souvisí pocit zodpovědnosti sám za sebe (především sám za sebe), schopnost prosazení se, touha po vzdělávání a poznávání, proces integrace, komunikace bez větších problémů, tvoření si vlastních názorů, pozvolné stavění se na své nohy, vytrvalost, vůle, empatie, tolerance, respekt druhých, pomoc ostatním, zkušenost a další cenné aspekty. Fíha, to zní docela inteligentně, ba i moudře! Jsem šťastná, že znám několik opravdu moudrých lidí. Nebojte, i ti jsou "normální", avšak ještě k tomu jsou dospělí a moudří. Geniální kombinace. Na druhou stranu, kdybychom takoví byli všichni, mohl by nastat konec světa! A proto je takových jedinců po skromnu a je to dobře, poněvadž si jich můžeme o to víc vážit!
Každý z nás ale určitě jednou dojde až k dospělosti – věřím v to. Upřímně, jiná možnost asi ani není.