O korzování
Předposlední večer dovolené.
Je krásný večer. Ostatně celý den byl krásný. A nejen počasím. Ono - lidem svědčí Slunko. Vše je pak mnohem lépe vidět a spousta věcí taky vypadá daleko světleji. I já sama jsem na sluneční pohon.
Dnešní odpoledne jsem trávila s Rolničkou, protože jsem chtěla být sama i s někým zároveň. Totiž - s Rolničkou mohu povídat naprosto o čemkoliv a vím, že se nikdy neurazí (nebo jenom na chvilku a jaksi symbolicky), nikdy se na mě nenaštve a vždycky mě pochopí. A když prostě potřebujeme ticho a klid, tak společně dokážeme vytvořit nádhernou atmosféru, jež ideálně splňuje požadavek ticha a klidu. Není dusno, ani žádná euforie. Prostě mlčíme, avšak srdce jakoby mluví, a moc si to užíváme. Člověk občas potřebuje chvilku pro sebe a pro srovnání myšlenek.
Na Lipně je vše, co si člověk může přát pro odpočinek. Čistý vzduch, voda, příroda, voňávé lesy a Slunce nad hlavou. Tady jsem zase jednou dokázala opravdu vypnout a hned je mi lépe - cítím se svá a uvolněná.
Sama jsem si ještě na moment poseděla na kameni u vody. Nohama jsem se šplouchala ve vodě a bylo mi příjemně. Vím, že někdy přemýšlím o zbytečnostech, o absurditách, dokonce, já blbec, všecko vidím dost pesimisticky, jenomže to je asi ten duševní neklid, který naštěstí vyprchává stejně rychle, jako přichází. Pak jsou tu doslova pitomosti, které tíží mou mysl, ale zřejmě i ty mají mít své místo na světě. Potom? Pocit vyrovnanosti, vyrovnání a štěstí. Netřeba si pořád hrát na šťastlivce, neboť štěstí je chvíle okamžiku, avšak to štěstí je často schované i v maličkostech, což už jsem pochopila, a tak vím, že není těžké jej najít a prostě jít za ním, když nechce přijít samo od sebe. Koneckonců - co je v životě samo od sebe? Vždyť vše má svůj původ a příčinu.
A korzování? Baví mě se procházet. Ruce strčím do kapes, zhluboka dýchám, snažím se na nic nemyslet a pouze pozoruju lidi. A přece je tu krásně! K tomu hraje jazzová hudba z místního podniku a Slunce pomalu zapadá.