O letním historickém táboře (live)
aneb jak plynuly dni od 22. do 26. června 2013
Naše malé dobrodružství začalo již v sobotních ranních hodinách. Na nádraží jsme se sešli přesně v tomto složení: Petr, jenž coby čerstvě zaškolený brigádník nám vyprávěl své první dojmy z nové zkušenosti (okurka hadovka – 789), Lucka, která přišla obvykle o něco později, zato dobře naladěna, Karolí, jež kol sebe vyzařovala pozitivní energii a navíc s sebou vzala i menší bonus a já (jako Kačka), která snad měla být tím bonusem, který je menší, přesto nikdy nezapomene vzít větší množství jídla.
Celá tato čtyřčlenná skupinka se po několika chvílích úspěšně ocitla před Fakultou zdravotnických studií UJEP u autobusu. Po vyplnění několika formulářů jsme se připojili k dalším účastníkům školy historie, kteří přijeli z Děčína, Kadaně, Nymburka a dalších koutů kraje, a poté jsme se všichni společně, 18 žáků a 7 profesorů (David, Lenka, Honza, Stáňa, Jirka, Péťa a Vilda), vydali na expedici do středu věků, přičemž hlavní téma historického semináře znělo takto: Bezectní lidé aneb o katech, děvkách a mlynářích.
A skutečně. Středověkou atmosféru jsme okamžitě pocítili plnými doušky, neboť jsme byli ubytováni v malebném mlýně v Oparně. První den odpoledne nás čekal výšlap na Lovoš, čedičovou horu u Lovosic, kde jsme se dozvěděli základní geografické údaje o tomto vrchu a jeho okolí. Odměnou za vyčerpávající pěší túru nám byl vynikající oběd, který pro nás připravila starší sympatická paní kuchařka (klasická starostlivá babička, jejímž největším přáním je, aby všichni měli co jíst a aby jedli hodně). K naší radosti jsme zjistili, že právě Penzion Oráč bude místem, kde se budeme dvakrát denně stravovat, a tudíž jsme se pokaždé těšili, až na nás zpoza jídelny vykoukne usměvavá stařenka a praví: „Tak co, děcka, dáte si pivo?“ V průběhu prvního večera jsme se samozřejmě všichni sblížili. Zahráli jsme si mnoho seznamovacích her, opekli buřty, povídali.... Zkrátka zavládla naprostá pohodička a nálada přátelská a veselá.
Denní program začínal každý den v 8:00 a končil ve 20:00 a déle. Těchto pár dní bylo vskutku nabitých; absolvovali jsme spoustu zajímavých přednášek o středověké společnosti, zhlédli jsme film se středověkou tematikou (na pokojích však dominoval univerzální český génius Jára Cimrman), pan profesor Kamil Podroužek nás provedl po Milešově a jeho okolí a jeho žena Helenka nám důkladně ukázala Opárenský mlýn. Navzdory deštivému pondělnímu počasí se i celodenní výlet do Litoměřic, Úštěka a Roudnice nad Labem velice zdařil. A protože rovněž úterý bylo ve znamení deště, sjeli se za námi do mlýna opravdoví profesionálové ve svém oboru, kteří nám například vysvětlili práci s totální stanicí a laserovým skenerem, a dokonce jsme i my sami dostali možnost vyzkoušet si pracovat s těmito zařízeními. Ke středověku ovšem patří i šerm a tanec, a tedy i těmto dvěma tématům bylo věnováno vyprávění a samozřejmě i praxe (nebo alespoň pokus o ni).
Poslední den byl se nesl v duchu středověkých řemesel. Pro nás bylo připraveno: drátování, plstění, malování na sklo a výroba svíček. Vše jsme si s nadšením vyzkoušeli. Nutno podotknout, kterak parafín si jaksi neporozuměl s vařičem, načež plameny počaly šlehat do výšky jednoho metru, nově zrekonstruovanou světnicí nesl se černý dým, ovšem duchapřítomný Vilda nezaváhal ani na moment a vařič vynesl na dvůr, kde oheň ustal a vše naštěstí dobře dopadlo. Večer pro nás profesoři připravili kvíz (sympatický název pro souhrnné opakování) a rychlý kurz první pomoci, neb člověk nikdy neví....
Ve středu ráno jsme naposledy posnídali ve mlýně. Následně jsme si zabalili věci do zavazadel a nevyhnuli jsme se ani úklidu, a že bylo práce jako ve mlýně! Když vše bylo hotové, zbývalo jenom loučení. Honza při potřásání pravicí prohlásil, že jej nesnáší. Jako to loučení. A víte co? Já taky nemám ráda loučení, avšak je velikou pravdou, že bez konců přeci nových začátků není.
Myslím si, že historický tábor se velmi povedl a neméně líbil! Načerpali jsme plno nových informací, vyzkoušeli jsme si osobně několik činností, byli jsme na čerstvém vzduchu, navíc s dobrými lidmi, takže se těchto pár dní neslo v opravdu příjemném duchu. Mezi mé další pozitivní dojmy patří i uplatnění hesla „škola hrou“ a celkově další motivace pro studium dějepisu!