O lidech
... aneb řeč o ženách a mužích
Lidé. Znáte dokonalejší řečníky? Jistě, dorozumívání potřebují i jiní živočichové, avšak lidé jsou zkrátka na pomyslné špičce v onom mluvení!
Muži. Představím si jejich krásné, charismatické a hluboké hlasy, které velmi ráda poslouchám. Když se zaměřím na téma hovoru, často ani nevím, o čem sakra mluví, a musím se přiznat, že mě to obvykle štve, poněvadž jsem ženská zvědavá a mám nutkání vědět všecko a když to nejde, tak alespoň většinu. Na druhou stranu není tak těžké zjistit, oč jde - i když by to do pánů řekl málo kdo - oni jsou taky pěkní drbači (ale tiše, ať jim příliš nepoklesne potřebné ego). Jsou schopni vyzvonit své milované naprosto všecko – je toto hodno větší úcty k nim? Vskutku, nevím. Sice líčí historky ženě bez větších detailů, avšak ty si právě žena hravě a rovněž s radostí přikreslí. Muži jsou podle mě kapitolou sami pro sebe. Upřímně, já jim nerozumím - v mužském myšlení se dost dobře nevyznám, neorientuji a je mi to celkem jedno, protože se mi líbí tajemno jejich smýšlení. Určitě se tím liší od žen, a to je přece príma, neb i právě to je činí tak odlišnými a nebudeme si lhát - ženy to sem tam přitahuje. Vypozorovala jsem několik zájmových okrsků mužů: ženy, auta, počítače, hudba, filmy, alkohol, sport, práce, kutilství, mejdany..... Podle ženských představ by se muži měli více bavit o: dětech, domácnosti, kariéře partnerky, výletech, vzdělání, domácích pracích, rodinných oslavách, podrobných zážitcích z mládí, zkušenostech.... Naopak, méně by se měli zmiňovat o: kamarádce, kolegyni z práce, kocovině, stresu, rýmičce..... Zkrátka - je to tak a asi to tak i má být.
Ženy. Představím si jejich rozmanité hlasy, výraznou gestikulaci, mimiku plnou emocí, bílé zuby a přímé pohledy. Jeden by dle toho řekl, že žena je tak sebevědomá bytost! Ne, ne každá. Alespoň já tedy ne. Pakliže se zaměřím na téma hovoru žen, určitě přijde řeč na: děti, muže, jiné kamarádky a „kamarádky“, domácnost, módu, zahradu, jídlo a kuchyň, zvířata, výlety, práci, stres.... Dle mužských představ by ženy měly více: mlčet. Berme to, ženy, prosím, s nadsázkou, i když pravdy na tom něco bude, nemyslíte? Jsem žena - jak inteligentní věta! Měla prostě jen uvozovat to, že tudíž rozumím více ženám. Přirozeně. Jenomže ejhle, ono to tak ve skutečnosti úplně není, poněvadž žena, stejně jako muž v jiných oblastech, je jaksi ovlivňována moderní dobou, většinou, jež později tvoří jakýsi „normal“ a je proto mírně degenerována, řekla bych - degenerace se týká mužů, ale o tom jindy, protože mužskou degeneraci osobně nepociťuji (to souvisí s onou inteligentní větou).
Tedy žena. Chce-li jít s proudem a být tzv. moderní ženou, stává se ženou (nejméně) se dvěma obličeji, se dvěma životy. Jeden obličej je pravý, ten druhý je namalovaný. První život je rodinný, druhý profesní. Vypadá to skoro jako schizofrenie, co? Ne, ne - to jest pouhý výdobytek. K těm obličejům... Nu, není to snad pravda? Vždyť krásná čtrnáctka vypadá pod tunou pudru jako docela zachovalá třicátnice. Není to škoda? Avšak ještě jeden obličej má žena. Ten, který se směje na všechny strany – potíž je však v tom, že úsměv není úsměv. Některý je myšlen plně upřímně, jiný naopak vůbec ne. Inu, je celkem legrační žít mezi tolika maskami! Jak se tomu říká obecně a souhrnně? Pokrytectví! A to nesouvisí pouze se ženami, nýbrž i s muži, čemuž se směji ještě více, poněvadž u muže bych masku upřímně nečekala.
Však každá maska časem omrzí, jelikož tak je to se vším. Naštěstí? Naštěstí.....
Komentáře
Přehled komentářů
Velmi pěkné! Myslím - vím :-) , že tohle téma je stále otevřené a baví mě!
můj komentář :-)
(Rolnina, 25. 3. 2013 18:49)