O plese
Již druhý večer pravidelně pokukuji po šerpě, kterou jsem si hrdě pověsila na postel. Krom toho, že je v barvě nebe, mě na ní fascinuje to, jak ležérně překryla svou předchůdkyni. Z „Absolventa 2010“ se stal „Maturant 2014“ – mimo změny funkce a roku si žádné výraznější změny nepřipouštím.
Na maturitní ples jsem se těšila středně a byla jsem ráda, kterak je v životě pouze jeden, a tudíž na žádný jiný nemusím. Teď již vím, kterak uvědomění si toho, jaká významná událost to vlastně je, mi bylo ku prospěchu – šla jsem do toho s chutí a užila jsem si to. A opíjela jsem se. Kdepak, žádným alkoholem, jakožto tou nádherou všude kolem a chvílí okamžiku. Programem jsem byla nadšená, moderátor předčil má očekávání a hosté, těch přišlo! Davy lidí záměrně nevyhledávám, neb takové mě znejišťují, ovšem když víte, jakým směrem můžete hodit očkem a dostane se vám… vzdušného pohlazení… je to pocit k nezaplacení. Navíc – v srdci si s sebou pokaždé nosím ty, kteří pro mě jsou, přestože právě nejsou.
Čím blíže kráčíme k maturitě, tím spíše pociťuji, že tam jdeme skutečně společně. Je naprosto jedno, že jsou nás téměř tři desítky, jelikož jsme zkrátka jedno. Předtančení ve stylu pirátů mi dovolilo odvázat se a odpoutat se od stresu. Následné šerpování jsem si užívala a postupně jsem si víc než kdy jindy uvědomovala, kterak obrovsky mám ráda. Ty všechny! To všechno! Dojetí se mi těžko skrývalo.
Samozřejmě – rodinní příslušníci byli dojatí též, což zase, a opět, dojímalo mě. Z tohoto stavu mě dostalo až poznání opileckého stavu pár z nich, poněvadž to jsem se jim místy smála přímo do obličeje, aniž bych to myslila jakkoli zle, jenomže třeba předhánění se drahých tetiček posunkováním, která z nich nás s Rolničkou zná „když byly takhle malý“ či „takovýhle prdelky“… no… naštěstí už jsme velké…! Při pohledu na trsající prarodiče a spokojené výrazy dalších mi bylo do zpěvu, krásně.
Apropo – ples mi přinesl několik cenných poznatků. Zaprvé, nejsem uprostřed abecedy, jak jsem se často domnívala, a to ani náhodou! Jsem skoro na konci, daleko po Bucíkovi, po Leničce, po Svatoňce, ba i po Rolničce! Rovněž už vím, jaké to je dostat dvacetikorunou do zad nebo vykřičet si hlasivky, což, upřímně, není vůbec těžké, zvláště když je člověk nakřápnutý. A proto… chcete-li mi snad volat… přeci jen si raději napište – odepíšu vám celkem rychle – tož mám na to certifikát, což?
A jaké byly moje osobní přípravy na ples? Díky Svatoňce jsem byla nádherně učesaná (ani bych neřekla, kterak vlasy pod vlivem laku tolik ztěžknou), díky Rolničce jsem měla make-up (domnívala jsem se, že to, to všechno, co se patlá na obličej, na sebe hravě svedu nanést sama… ale…), díky Bucíkovi jsem se seznámila s další príma osůbkou, i když tuším, že ve střízlivém stavu je ještě o něco prímovější. Díky strejdovi vím, kterak Jelzin se rozlévá ve více barvách a že ani ta červená odrůda nezměnila nic na mém přístupu k alkoholu. Díky milým profesorům se ze mě stal profesionální maturant a s nimi se bojím zatím zdravě, díky spolužákům mám jasno v hlavě. Poněkud neskromně tentokrát děkuji i sama sobě, a to až po poděkování svým dvěma nejvíc nejlepším sourozencům a (teď si mírně připadám jako při děkovné řeči po převzetí Oscara) pochopitelně rodině!
Suma sumárum – v pirátském jsem se sice cítila lépe než v princeznovském, boty na podpatku mile ráda vrátím Svatoňce, tancování mi jde dobře (ambiciózní!) na Abbu a mám štěstí..., i proto, že o něm vím!
STÁLO TO ZA TO.
Komentáře
Přehled komentářů
Holky byl to super zážitek :) Moc se mi to líbilo :) A doufám, že náš ples se taky tak vydaří jako váš :)
Re: :)
(Káťa, 3. 2. 2014 20:57)
Ahojky Pájo!
Díky moc za tak milý komentář, jsme rády, že se Ti to líbilo! :-) To víš, že se i Váš ples určitě vydaří - času na přípravu je spousta - tož za rok zase v Repre? ;-)
Měj se krásně! :-)
:)
(Pája, 3. 2. 2014 20:11)