O pokrytectví
(Země za duhou)
Kliknete na článek s názvem „V Izraeli prý objevili minci s Přemyslem Otakarem II.“ či na „Těhotná Borhyová už narychlo plánuje svatbu s fešným Hrdličkou: Víme, kdy zazáří ve svatebních šatech“? Nebojte, taky jsem na vážkách.
Je tu opět pátek, jenž se, mimo jiné, nese ve znamení orkánu Xaver – kdo jenom vymýšlí taková nápaditá jména – kéž by rychle odvál, s pátkem jsem tu (přesněji řečeno tady, u sebe) rovněž i já, momentálně šťastně zahleděná do svého opraveného notebooku, leč Štěstí mě před chvílí opustilo.
Týden pracovní nám pomalu končí. Mně dal jeden úžasný kulturní zážitek v podobě koncertu Davida Kollera (v krku mě z těch decibelů brní doposud), zatímco někomu jinému týden bral. „Jen pravda může poslat minulost na odpočinek.“ Ano, cituji Nelsona Mandelu, pro něhož si v úctyhodných 95 letech přišla smrt. RIP.
Víte, co mi vážně vrtá hlavou? Proč si lidi spíše všímají věcí špatných, nežli těch dobrých, třebaže věci špatné jsou ustavičně označovány jako „zlo“ a jsou nežádoucí? Pandořina skříňka.
Dokázala vás někdy rozesmutnit osoba, která vás ve stejnou dobu zároveň naplňuje radostí? Mě totiž ano.
18 dní do Vánoc. Dlouhá doba? Kdepak, neboť je to sakra málo času na zahojení bolavých srdcí, která jinak souzní, avšak kvůli lidské pýše, pokrytectví a sebestřednosti se jakoby oddalují. Jak hloupé! Horší je, že odpuštění obvykle přichází pozdě a člověk navíc nezapomíná. Co s tím?
„Sto mužů může postavit tábor, jenom žena dokáže vytvořit domov.“ Proč žena tak naivně touží změnit muže? Proč muž tak snadno zapomíná, že by měl být ženě především oporou, nikoli dalším dítětem?
Na všechno lze hledět z vícerých stran. Jenže odkud je to asi nejlepší?
Pravda, kterak dospělí jsou dospělí, není pravda. Díky vám, děti, upřímnost ve vašem světě vám závidím, mnohem více vám ji přeji.
Kromě dětí mě vždycky utěší – utiší, vlastně obé, Radost, zpívání je mi lékem, učení pak mou autoritou a psaní – otevření dlaní. Tolik krásy!
Role prostředníka je nevděčná. Člověk se snadno ocitá v pozici viníka všeho (naprosto všeho, úplně všeho), přestože v jednom kole naslouchá, chápe a prožívá křivdu spolu s nešťastníkem, přičemž si pro sebe ničeho nežádá, nic ani nechce, jelikož mu záleží na životě v míru, kam až svým okem vůbec dohlédne. Škoda, že my ve skutečnosti prahneme po opaku slůvka „mír“, když neustále kráčíme kamsi do boje.
Je mi vskutku odporná jakákoliv forma vyčítání. „Pakliže se pro něco rozhodneš, nelituj, nes odpovědnost.“ Tuhle větu si opakuji často v domnění, že celý svět přemění. A ono ne.
Suma sumárum: velmi přínosný týden. Nemám ponětí proč, avšak snažím se myslit pozitivně, ačkoli k tomu nemám zrovna vhodné podmínky. Možná je to tím, že jsem k sobě pustila Lásku. Pokorně přiznávám – mýlila jsem se, neboť Jí není málo, jenom se velice dobře schovává – prakticky ve všem.
Ve skutečnosti právě trochu pohrdám onou „morálkou“, která se stala pouhým slovem, bůhví z jakého důvodu, zato jsem si alespoň zase jistá odpovědí na otázku: „Kdo jsem?“
Vy to o sobě taky víte?
TAK NEZAPOMEŇTE.
P.S. „Ví bůh, že se nikdy nemusíme stydět za slzy, neboť to je déšť na oslepující prach země, který pokrývá naše tvrdá srdce.“
Komentáře
Přehled komentářů
Všem, kteří četli tento článek a čtou jej třeba znovu :-), se moc omlouvám, že jsem "jakýmsi" :-) nedopatřením zkrátila období čekání na příchod Vánoc o 2 dny, když jsem namísto 18 dní napsala 16 dní. Slibuju, kterak se příště raději vyhnu operacím s čísly. :-)
Dobrou(K).
Omluva
(Káťa (admin), 6. 12. 2013 22:36)