O Rolničce
Právě se mi naskytla jedinečná příležitost vyzkoušet si roli šéfredaktorky a možná i kritičky, která má za úkol veřejně publikovat článek tak, aby se za svůj čin nemusela následně stydět - musím jej tedy posoudit a poté usoudit, zda je vhodný ke zveřejnění. (Přec mám výhodu, takovou, že mě, kdyby náhodou, nikdo vyhodit z práce nemůže, byť představovat si to kldině může, jenomže to je asi tak všecko.)
A já konečně hlásím: práce má jest teoreticky skončena, teď přichází na řadu ona praxe.
Dne 6. 4. 2013, něco po 23. hodině a 20. minutě letního času, začínající novinářka bez ostrých loktů zveřejnila článek "Rolničky, Rolničky....", který je malou autobiografií (charakteristikou pak jednoznačně) jisté Rolničky, začínající historičky, rovněž bez ostrých loktů, pojaté netradičně, zajímavě, nečekaně, avšak neměla by způsobit újmu na těle, ni na duchu. Obsah je shledán jako nezávadný.
Sama začínající novinářka uvedla: "Rolnička se nechala dokonale inspirovat ve svých kruzích a skvěle sepsala povídání, které by mělo přiblížit její osobnost a charakter. Jestli mám ze zveřejnění tohoto článku obavy? Snad jen kvůli tomu, že mi fušuje do řemesla a ještě ji v tom takto nehorázně podporuji. Ale to sourozenci dělají. Apropo, jsem pyšná na to, že mohu tvrdit, že je mou sestrou!"
-------------------------------------------------------------------------------------
Rolničky, Rolničky....
Karolína. Karolína Svobodová, sím pěkně. To jest jméno mé, jméno jediné. Říkají mi různě. Nejčastěji asi Kájo. Ségra mě oslovuje všelijak, třeba Kájuše, Karol, Karolíno, Rolňo. Klárka (nejlepší Kamarádka) Kájí, což se mi tůze líbí. Jeden Muž v Ráji mi říkal vskutku originálně, totiž Kajda… Raději ne, prosím… Moc se mi zamlouvá i oslovení Karolínka, Rolninka, Rolnička. A ta „Karolína“? To zní celkem hrubě, ale já jsem na své jméno neskutečně pyšná, moc se mi totiž líbí, a proto i tato kalendářní podoba mi plně vyhovuje, obzvláště pak od pana profesora, kterého si vážím. Toť vše o jménu mém.
Narození své si již nevybavuji. Vím ale jistě, že byla sobota, a k tomu i nádherné a mé oblíbené datum, 24. září 1994. Proces narození proběhl v mostecké porodnici, ve 20:55. Neodpustím si neříci, že mé suprové dvojče, Kačule (kalendářně Kateřina), je o celých 5 minut (!) mladší, momentálně o 2 - 3 cm menší a přibližně o 2 kg těžší…
Mou rodin(k)u zde rozebírat nehodlám. Nevešlo by se to sem… Mám suprový rodiče, geniální dvojče - ženuši mou, dokonalý sourozence (vlastní i nevlastní), úžasný prarodiče (vlastní i nevlastí), bezva tety a strejdy, hustou sestřenku a do rodiny své řadím i svou nejlepší Kamarádku Klárku, mám raději slovo přítelkyně - i když nikoliv ve významu vztahovém, ale ve smyslu patřičně přátelském!
Vzhled můj je myslím normální. Tzn. střední vzrůst - 165 cm (občas udávám 166 cm), kilo myslím 55, vlasy - dlouhé, hnědé, oči - krásně hnědé, nohy délkou přiměřené…
Jsem impulsivní, emoční, extrovertní, troufám si tvrdit, že jsem hodná, bláznivě prdlá, ráda veselá, stále vytlemená, milá, upřímná, občas držkatá a náladová - ale ženy mé ( = Kamarádky) mě krotí, strašně ráda pomáhám a šířím zprávy dobré, jsem celkem líná - co se úklidu týče tedy určitě, ale jinač se ráda učím nové věci - nemám na mysli jenom věci školní. Ráda se hýbu a stále pohybuju, ráda i tančím. Nesnáším lidi s maskou. Nemůžu vystát falešný úsměv. Hnusí se mi pomluvy. Nenávidím závist. Je mi na zvracení z takových lidí. Ble. To radši budu někde úplně sama na pustým ostrově než s nimi. Těmto existencím se snažím vyhýbat obloukem. Anebo druhá možnost: rovnou je pošlu do míst patřičných, a to s úsměvem mým věčným a pocitem povzneseným. Mimochodem mě často bolí svalstvo mimické, bo se vážně pořád směju - pořád mám totiž čemu. A když zrovna ne, vždycky si důvod najdu.
Zbožňuju jídlo, spánek, přátele mé, veselé nálady, muziku (Nohavica, Klus, Kryštof) a taky strašně ráda mluvím. Ráda jsem středem pozornosti a mám ještě radši, když mě lidi rádi poslouchají a naslouchají. Naopak ale já tůze ráda vyslechnu si ostatní a kupodivu si valnou většinu toho, co mi sdělí, pamatuji - myslím i detailní detaily. A taky nezapomínám. Nikdy. Nic. Ale odpouštím. Ne všechno. Ale ráda.
Úchylku snad jedinou mám. Totiž ráda lidi hladím. Zní to sice dost divně - perverzně a dost zvláštně, ale je to pravda. Mám zkrátka ráda osobní kontakt. Na druhou stranu mám ale své „zóny“, tzn. určitou blízkost a určitou vzdálenost, do které lidi ráda pustím, ale pakliže člověk mě ne příliš známý hned okupuje mou zónu osobní nebo snad dokonce intimní, je zle. Jsem pak nesvá a začnu couvat a bourat do zdí.
Miluju sladký a kafe. Na to dopustit nedám. Ať si drží diety, kdo chce, já se papání nikdy, nikdy nevzdám. S dvojčetem mým máme své kávové dýchánky - a to přímo zbožňuju. Myslím, že jsem schopná jíst od rána do večera jenom sladké - od sušenek, přes pečivo, oplatky, čokolády, dortíčky, palačinky, žemlovku…A kafe? Mám svůj limit - max. 3 větší šálky denně.
Co se školy a vůbec vzdělávání týče, jsem pro. Ráda se učím. Baví mě to. Tedy netvrdím, že matematika a fyzika. U těchto předmětů se (ne)rada vztekám a jsem sprostá. Mimochodem jsem ráda sprostá. Mám svá slova oblíbená. Ale dějepísek - na ten dopustit nedám! Co se budoucnosti mé profesní týče, jasno ještě úplně nemám, ale vím, že chci býti hodnou (někdy) a sympatickou (vždycky) a veselou (vždycky) profesorkou (= učitelkou) dějepisnou.
Pohyb, zpívání, hraní na klavír, čtení, pozorování druhých, naslouchání druhým, jedení, spaní - to jsou mé aktivity favorizované. Neshledávám smysl žádný v opíjení (se), flámování, paření, kalení, zpití se a následné blití. Nemám to ani já, ani mé tělo, ani mé okolí zapotřebí. Nejsem normální týnedžr, jsem asi ta zodpovědná a rozumná žena, která sic normálně dopředu moc nepřemýšlí, ale v oblasti této ano.
Chci, abych byla dál taková, jaká jsem. Mám ráda lidi… Někdy dokonce tak moc, že je nenávidím. Ráda se seznamuji, poznávám nové lidi. Ráda druhé chválím a říkám jim věci hezké (a to výhradně pravdivé!), pakliže mám šanci. Ačkoliv na první pohled mohu působit jako vážný člověk, kdo mě zná, ten ale ví, že já su nejraději s ústy otevřenými a vysmátými. Chci se bavit, chci se smát, chci se hýbat, chci spát, chci dýchat, chci mluvit, chci láskou svou ostatní prudit, chci se vznášet, chci se vznést, chci nemít čas na stesk, chci se vzdělávat, chci ruce pomocné podávat, chci oplývat humorem, chci nesetkat se s magorem, chci být taková, jaká jsem, prostě chci žít, s vámi tu být a třeba si snít.
Mám vzory morální. Paní učitelku klavírní a paní profesorku na angličtinu. Vzhlížím k ním s obdivem. Jsou pro mě symboly dobroty, pokory, skromnosti.
Mám ráda symboly (symboliku věcí). V tašce své školní (těžké jako prase) nosím den co den Buddhíčka tlustého pro štěstí a také andílky andělské. Na krku ráda nosím věci na kůži. Mám oblíbené přívěšky, bez kterých se nehnu. Na prstech svých ručních nosím prstýnky stříbrné vždycky 3 - nevím přesně proč. Zbožňuju (se svou ségrou) citáty. Nemyslím takový ty kecy, který zrovna někdo bez přemýšlení plácnul. Citáty musí mít svou hodnotu, logiku, hloubku. Pak je miluju a inspirují mě.
Stále věřím, že někde existuje normální Muž, věkově nejlépe starší, ale hlavně rozumově vyspělý. Potřebuju zkrotit. Potřebuju, abych mohla mluvit zcela na rovinu, upřímně, s láskou žít, lásku opětovat. Chci gentlemana, který bude mou oporou, mou zpovědnicí, mou druhou rukou, přítelem, parťákem do jakýchkoliv situací, mým polštář(k)em… O tom taky si sním a ještě nějakou dobu chci. Myslím, že na realizaci je času dosti.
Závěrem řeknu jen, že toužím po velké kuchyni, kde budu jednou s partnerem svým vyvářeti.
-------------------------------------------------------------------------------------
Pozn. redaktorky: Bez okolků se musím přiznat a vyznat, že jsem šťastná, že mně Rolnička zvoní každý den! I přesto, že tento článek pojala "prdle", je tato slečna neskutečně seriózní, chytrá a jaksi opravdová! Možná proto, že je starší, mám v ní svůj vzor, přičemž musím říci, že je Rolňa silnou osobností, snad trochu k její škodě, poněvadž právě z takových žen (hezká, odvážná, chytrá a vtipná) mají muži často až přehnaný respekt, přitom každá žena potřebuje svého hrdinu a ochránce. Rolničko, hodně štěstí!
P.S.: Vždycky s Tebou!