O sněhulácích a dalších
A jedno další pondělí…
Než však vůbec začalo, stačila mě rozesmát taková spousta věcí!
Například můj stůl, který daleko více připomíná skladiště, nežli plochu pro práci. Pravda – na notebook se najde místo vždycky, ale jinak by nebylo vůbec ke škodě umístit kamsi, to je otázka, na viditelné místo cedulku „vstup pouze na vlastní nebezpečí“, neb třeba takové „Dějiny Francie“ – tím dostat do hlavy, tak tedy nevím, nevím, jak se potom ještě učit francouzsky. Inu, je to těžká záležitost.
Od nového roku, je tomu již 13 dní, jsem znatelně zlepšila komunikaci mezi mnou a mým zeleným diářem, z čehož mám radost, ačkoliv – kdykoliv (nebo alespoň hodně často), když se do něho podívám, postupně zezelenám. Ne, to se neodráží jeho krásná barva, jakožto všelijaké vykřičníky, podtržítka a šipky mi bez skrupulí způsobují nevolnost, načež pomalu splývám s milým diářem. Dokonalá souhra.
Co mě rovněž velmi pobavilo, zprvu trochu vyděsilo, byl email s neobvyklým předmětem: „Se posereš“ – uznejte – člověka to prostě znejistí, třebaže příloha obsahovala něco, co mě na druhou stranu naprosto ujistilo v názoru, že zejména pozéři jsou si bezmezně jistí sami sebou. Brala bych to taky – bez sebemenší známky pozérství.
Voňavý sněhulák. Kdo by to do něj kdy řekl, že? Ve třídě si bezstarostně visí už od Vánoc, přitom doposud nádherně voní, po skořici. Dala jsem jej tam já, takže při otázce paní profesorky na francouzštinu „Co vám to tady takhle voní?“ jsem se logicky ujala slova já, všechno jsem precizně vysvětlila, načež paní profesora doslova vyprskla smíchy, vlastně ani nevím proč, avšak lidi se smějí různým věcem, a to je dobře, takže myslím, kterak mi úplně neuvěřila, že i sněhulák může doopravdy vonět. Dneska měla tentýž dotaz paní profesorka na češtinu. Ovšem ji jsem raději nechala v bludu. Snad mi to promine ona i voňavý sněhulák. Sněhuláčku, já dobře vím, že jsi to ty!
První den v týdnu pro mě prozatím znamená „vem si sukni“, pročež sukni skutečně beru, a důvod k pošklebování je hned na světě, jelikož my, ženy, se sakra rády škádlíme. Neb bylo mi předem známé „haha hihi“, vyzbrojila jsem se „haha hihi“ proti R., jež zase měla hluboký výstřih, i proti S., jež v paruce vyzařovala neskonalým půvabem.
Přísahám – už nikdy nebudu tykat neznámým lidem, přestože se tváří, jako by byli známí.
Slibuju (si) – namísto kopaček si vyzkouším šaty a boty na blížící se maturitní ples.
Pokusím se poslouchat mladšího sourozence, když utíká ode mě a křičí: „Pomoc, ona mi chce dát pusu!“
Vazbu „Já chci!“ budu i nadále používat pouze v souvislosti s písničkou, při níž skáču a výskám.
Komentáře
Přehled komentářů
Jepice, moc hezky vystižené! Tož Tě chválím opět(ovně), i za tu sukénku ovšem. Mimochodem, ten výstřih byl neskonale sexy. :D Oukej, zítra si vezmu ještě jednu vrstvu, by to nebylo tak nápadné a Ty a Ta druhá jste mi necpaly šátek ! Děkuju Vám - za Vás!! :) :) :)
Re: Komentář(ík)
(Káťa, 13. 1. 2014 18:09)
Tady Jepice... :-D Díky za komentář i za ještě jednu vrstvu... :-D
Mimochodem - proč si to vlastně neřekneme? :-D
Komentář(ík)
(R. (olnina) :), 13. 1. 2014 17:54)