O... jak článek pojmenovat?
Ten pocit, když vám v mikrovlnce exploduje kakao...
Připadala jsem si jako Luděk Sobota v Jen ho nechte, ať se bojí, a tak jsem se bála, že se mi z toho chce psát.
Jinak jsem, u konce týdne, celkem kaput, což dávám za vinu sama sobě, jelikož, přestože si ustavičně říkám "půjdu spát dřív" - asi to taky dobře znáte, ponocuji, pročež bych si zase nerada vyčítala něco, co mi v daném okamžiku přijde moc fajn - líbí se mně Noc, horký čaj a muzika. Samozřejmě - na úkor těchto pěkných záležitostí odsouvám své povinnosti, avšak vždycky se s tím nějak vypořádám, neb stejně musím a rovněž chci, a tak občas v polospánku usínám nad knížkou či nad sešitem. Pravda, směju se sama sobě, jaké jsem to trdlo, jenomže každý jsme, koneckonců, nějaký, třeba se časem poučím (mírně o tom pochybuji), přesto jsem šťastná, kterak mohu tvrdit, že se učím - co taky v kůži studenta jiného? Je to krásné.
Jenom stále nevím, zdalipak začít svou seminární práci na dějepis u Horákové, Slánského či Píky? Každopádně budu musit začít od píky - zbývá mi nějaký čas na rozmyšlení, pak teprve budu vyšilovat, že, překvapivě, nestíhám... To jsem celá já.
Dneska ráno, o nultou hodinu matematiky, jsem byla tak nervózní ze zkoušky "Master in Typing", že jsem zlobila, což je důsledkem mého stresu - občas se pod jeho vlivem chovám jako neurotik, jindy jako blbec. Promiň, Bucíku. Dala jsem to, přestože doposud nevím jak, i když vlastně vím - všemi deseti skutečně píši a o to jde, ne?
Odpoledne jsme zase perlily! Ach bože, prý čtvrťačky! Z oběda vždycky odcházíme jako z hospody, pročež se řehtáme naprosto všemu - "Jepice vypadá", "Rolnička nás brzy všechny sní", "Svatoňka spěchá pomalu". Cestou na zkoušku zpívací jsme potkaly človíčka milého a váženého - "Zajdu", přičemž proběhlo objetí, pár slov, objetí a dojetí. Co víc k tomuto dodat? Nutno snad jedině podotknouti, že dříve jsem během hovorů spoléhala zejména na maminku, kdy jsem sledovala, jak pěkně komunikuje, zatímco já jsem tupě stála vedle ní a tahala ji za kabát, abychom už šly, avšak nyní je to jinak. Jsem to já, kdo komunikuje, k tomu ráda, ačkoliv jsem si místy tak strašně jistá svou nejistotou.
Mimochodem - lidé, kteří si nemají co říci, povídají alespoň o počasí. To jsem, prosím, vypozorovala. Tímto hned netvrdím, že je špatné povídat o tomto tématu, avšak někdy je prostě "mlčeti zlato".
Bolehlav. Píseň. Rýmička. Spánek.
STOP.