HOuPE to
Z duše hustě sněží. Já? Zvony zní z věží. Já?
Stojím v prázdném kostele,
hvězdy nade mnou.
Z kříže zbyl jenom stín,
ale přesto slyším.
Kdybych mohla vážně říct,
že se bojím čím dál víc,
neb člověk snadno ztrácí
a zpátky? Nevrací se nic.
Už dávno vím – mám strach,
že rozplyneš se v představách
a co mi zbude? Srdce chudé
a z křídel lásky pak – jen prach.
Můj dětský smích je tatam,
přesto kdesi v sobě hledám,
zdalipak kus naděje posbírám
a na zimní nebe s vírou dám?
Mlží se mi oči a venku čas,
jenž po duši hladí a zve nás,
abychom měli rádi a vřele přáli
všem a všechno – kéž jsme Jedno!
Ježíš na kříži ztrápený,
občas se usměje.
Na ty co v zázrak uvěří,
na ty co zpívají.
Z roztáté vločky zbyla krůpěj. Já? Hvězda na nebi zastínila beznaděj. Já?
DOUFÁM.
Krásné čtení,
(Libuše, 16. 12. 2013 21:16)