Je ČR opravdu tak malý stát?
JE ČR OPRAVDU TAK MALÝ STÁT?
Úmyslně jsem jako úvodní obrázek zvolila mapu světa. Chtěla bych tím ukázat, jak je Česká republika v porovnání s ostatními státy malá. Mnoho lidí po celém světě zná Českou republiku spíše v hospodářských odvětvích - i co se týče obchodu. Jsme velice proslulí pivem a výrobou skla.... V poslední době také nejrůznějšími aférami různých druhů. Nyní se u nás velmi často vyskytuje korupce. Korupce se může jevit jako nejnovější problém v lidské společnosti. Ovšem nenechme se mýlit. V dávných dobách jistě také existovala korupce. Ta je s námi od počátků. Hlavně potom s naším národem. Sem bych nyní umístila heslo: "Ta naše povaha česká". Dříve, tedy mnohem dříve, lidé byli (podle mého názoru) jakoby více vděční, poctiví, pracovití. Momentálně je ovšem tzv. "Světová krize". Tento pojem se mi moc nezamlouvá. Postupně se tento problém vyvíjí už déle. Také pojem "Globalizace" není přesný. Tyto problémy jsou díky médiím více vidět, a lidé se jimi rychle, a mnohdy zbytečně přehnaně nechávají strhnout.
Náš stát neměl jednoduchý vývoj. A když už konečně nastala ta vzácná chvíle, kdy jsme vytvořili svůj vlastní stát, tak z různých důvodů začal nastávat úpadek. Jistě. Rozkvět je střídán úpadkem. Ale podle mého mínění je to teď už pouze tak, že krize je střídána zase krizí. Proč? Neustálé zadlužování státu. Můj "oblíbený" pojem jsou tzv. "obyčejní lidé“. Prosím vás, a kdo to je?! Nějaký lidský poddruh? Musím se na to někdy zeptat vynálezce tohoto slova. Tak tedy tito lidé, mezi něž se zcela určitě řadím i já, neví, neznají všechny a přesné okolnosti státu. Tohle totiž není patřičně sdělováno. Je mi zcela jasné, že to úplně nelze, ale v rámci dnešních možností (díky za ně) by to šlo mnohem a mnohem lépe. My zcela určitě víme, že žijeme v demokracii. Díky bohu. Demokracie je velmi důležitá pro fungování státu a je to také znak vyspělosti státu. Jinde mají něco jiného, a proto můžeme být rádi, že máme právě demokracii. Ale demokracie jako taková je především takzvaná "vláda lidu". Alespoň ze začátku tomu tak tedy bylo. Nyní mezi státem a lidmi, lidmi a státem a lidmi a lidmi často vypukají rozbroje. A jeden z hlavních důvodů těchto rozbrojů je jakési rozdělení se do nějakých vrstev. Dělení do vrstev.... Tento pojem byl zcela běžný už pro starověk. Zvláštní. Žijeme v 21. století, ale přesto jsme děleni do vrstev. Ale je to tak. Zase musím zmínit lidskou povahu nebo možná spíše hloupost. Moc mi vadí, že náš stát se stává loutkou. Lidé, a dokonce i ti zcela obyčejní, vždy něco takového přirozeně vycítí. Poté ještě roste nespokojenost. Když jsou konečně volby, tak lidé chtějí úplný opak k tomu, co do téhle doby bylo. Je to zcela logické (tedy alespoň pro ty obyčejné lidi). Je to také ideální stav pro politické strany. Říkám si, že také asi půjdu do politiky. Ale chci o tom více než mnoho vědět, mít pečlivě nastudované okolnosti a ty základní i velice rozvinuté znalosti a informace ze světa politiky.
Dnes jde do politiky každý. Tedy alespoň každý, kdo je nějak známý - celebrita. Takto je prosím nazýván téměř každý, který je neustále omílán. A nejen v bulváru.(a ještě za to dostane zaplaceno). Celebrita je slovo, které vypovídá o výjimečných skutcích, činech lidí, kteří jsou po právu známí, slavní a uznávaní, protože si to vydřeli. Ale celebrity jsou dnes hlavně nevzdělaní, neznalí lidé, kteří ještě nic nedokázali, ale protože se o nich často píše, tak mají peníze, a nám se zdají nějak výjimeční. Možná leda tím, že mají na svých kontech nezasloužené miliony.... Dříve byli čeští politici špičkou světa. Václav Havel - to je ten správný příklad. Nyní nemáme ani moc z čeho vybírat. Tedy politických stran je až příliš řekla bych, ale člověk nezná jejich cíle. Zná jejich velice úhledný program, to je ovšem ale něco jiného. Přece si nedají hesla, která by ty obyčejné lidi jen odpudila. To je jasné. A my, seznámeni s tím dobrým, jdeme volit. A když zvolíme námi vybranou stranu, která také vyhraje, tak vytvoří koalici. A z naší vybrané strany je nyní i naše nevybraná strana....
Je Světová krize. Politici si nyní dávají stále vynikající hesla, ale musí provést plno nemilých a nepříjemných změn. Myslím tím například snižování platů, důchodů, odebírání všelijakých dávek apod. Lidé na toto téma zřejmě velice nadávají a jsou nespokojení. Bohužel jako viníkem je označován stát, konkrétně vláda, která zadlužuje stát. Nemůžeme říci, že tato poslední nebo tato současná vláda nás zadlužují. Zadlužování je zcela normální věc. Ovšem i tohle má své ale. Náš stát se chce srovnávat s ostatními a daleko vyspělejšími státy. Tato věc má pak velice různé důsledky. Například, když jsme nyní hrdí na to, že jsme v té slavné unii (jsme vlastně EURO národ), tak máme i své EURO poslance a mnoho jiných (zbytečně) pohádkově placených funkcí. To my ale nevíme, a když se to časem dostane na veřejnost, tak se nestačíme divit. A právě tyto někdy zbytečné funkce a další velice slušně placené funkce, mají poté ten neméně hezký důsledek - zadlužování. Těch okolností zadlužování státu je mnohem více samozřejmě. O rozkrádání našeho státečku mluvit nebudu, poněvadž bych se rozčílila, což nechci – nemám to ráda. Dalším důvodem jsou zbytečně velké platy zaměstnanců ve vládě - v té pomyslné "vyšší vrstvě", nakupování nových a moderních věcí - například do naší armády (nemůžeme být sto let za opicemi a bez armády, to je naprostý nesmysl, ale na druhou stranu nic moc výjimečného a extra nepotřebuje), vyplácení sociálních dávek i těm, kteří jsou prostě jen líní nebo nechtějí pracovat. Určitě jsou sociální dávky věc potřebná, ale v určitém úhlu pohledu. Člověk nikdy neví, co ho potká. Ale právě proto by měl v podobné situaci projevit úctu k státu a být vděčný za tuto možnost vyžití. Rozhodně by se ale neměl na úkor státu jen přiživovat (v České republice žije spousta takových lidí, ale stát na tyto nezodpovědné občany nemá žádné účinné prostředky a příživníci, když slyší tato fakta, která pouze konstatují skutečnost, tak se hned ohrazují svými právy a obviňují nás z diskriminace - naprostá hloupost, když si pomyslím, že jsme vyspělí lidé, kteří dobře znají minulost a rozhodně nechtějí, aby se podobné hrůzy opakovaly).
Teď, když máme vládu, jakou máme, už zase začínáme být nespokojení. Tato nespokojenost má své pro názory, ale i proti. Například nemůžeme nadávat na to, že se snižují platy, když je Světová krize. Všichni musíme něco dát a obětovat pro stát. Všichni - to je právě to slovo. Jenže ten druhý pohled je, že můžeme nadávat na to, že snižují pouze tzv."průměrné" platy všem, ale sobě, tedy té vyšší a řídící vrstvě je nechávají. Plno lidí má sotva ten průměrný plat, který je tak akorát na nájem, potřebné potraviny, dnes velice drahou školu, zdravotnictví (například za obyčejnou černou korunku se již platí po 1000kč - a placené akutní zdravotnictví je úplná hloupost, protože lidé určitě už nebudou pravidelně chodit k lékaři, zubaři - tak se tedy začnou zase šířit nemoci), hypotéku, či na auto. Je potom rozdíl, kdy z průměrných 20 000 korun měsíčně vám sníží plat o 10%, a když vám z průměrně přibližných 100 000 korun nevezmou téměř nic (nebo hodně málo). A to se to potom škrtá, ruší a snižuje. (A je docela směšné, že lidé na vesnicích nemají například ani kanalizace, ale PRAHA je moderní metropole, do které se to "vráží".) Je to nespravedlivé, nemravné a potupné. Ti vzdělaní lidé se stěhují do ciziny, kde mají za stejnou práci třeba dvakrát vyšší plat. A k nám, tedy do Čech, cestují ti bez vzdělání. Narůstá tak negramotnost, snižují se národnostní celky atd. A když se potom všem postupně ruší i některé funkce, vznikají velice špatné podmínky pro ty lidi, kteří ještě zbyli. A nemůžeme rušit orgány, jako je například cizinecká policie. Protože teď Česká republika bude ideální místo pro kdejaké zločince, mafii, (podnikatele). A kdo bude poctivě vydělávat peníze? Někdo asi musí. A ti chudáci, kteří zbudou, budou chodit do práce s nejistou, strachem - ti určitě nebudou mít sebemenší důvod, ani chuť do té práce chodit. Ani se nedivím. Taková práce potom nemá žádný význam - člověk, který přežije neúprosné propouštění, tak je na všechno vlastně sám a pak už mu nezbývá žádná možnost – jedině se z toho zbláznit.
Tak tedy - budu zatím doufat, že se to všechno tady u nás obrátí o 100% k lepšímu, a když už budu mít potřebné prostředky a vzdělání, tak se budu snažit udělat maximum pro svůj stát. Jsem totiž vlastenec - sice nespokojený, ale jsem. Rozhodně nebudu jenom nadávat. A když náhodou nebude v mých silách s dnešní politikou nic udělat, tak se s těžkým srdcem (a zároveň i lehkým srdcem) odstěhuji tam, kde má nějaký smysl pracovat pro lepší budoucnost, pro lepší růst státu a mé spokojenosti. A na závěr - my vůbec nejsme malý stát. To slovo "malý" nemůžeme brát podle velikosti státu, protože i malý stát může dobře fungovat, mít spokojené občany. A jedině tak se může stát opravdu VELKÝM!