Příběh dvou
Pro líbezný zvuk houslí –
příliš dlouho jste hráli,
však šepot náhlý, mlhavý –
nakreslil obraz, že jste lhali.
Jak na listech podzimu
opadává to cosi uvnitř vás,
jediný paprsek nezbyl tu –
bledá nenávist chce dál krást.
Zvoní na věži černá půlnoc –
a vaše srdce zlomená
krvácí tiše i v klidu Vánoc –
a raněná láska umírá.
Záblesk naděje se rozplynul,
neb pýcha člověka září jasněji –
prostý pastýř cestou zahynul,
teď tedy suď dvě pravdy, anděli.
Arkadina?
Nina?
„Člověk je tím, v co věří.“ (A. P. Čechov)