Královna žen
Leč tenis nepovažuji za sport číslo jedna, tahle tenisová událost mě vždycky nějak stáhne. Obzvláště pak samotné finále, při kterém tečou nervy, pot, krev i slzy - na jedné straně slzy smutku, na druhé straně slzy štěstí. A to už je ona atmosféra, která vábí svou výjimečností. A nikoli jen tou sportovní.
Škoda jen, že se naše, jinak skvělá, Petra Kvitová neprobojovala až do finále, ale holt takový už je sport - někdy jsi za blbce, jindy ti vzdávají hold. Věřím však, že Petra z Fulneku se do finále dostane ještě mnohokrát a alespoň jednou opět zvedne nad hlavu zlatou mísu pro vítězky.
Letos poněkud neočekávaně, tedy alespoň já jsem to vskutku nečekala, zvítězila Francouzska Marion Bartoliová, které stačila pouhá hodina a dvacet minut k tomu, aby úspěšně udolala Němku Sabine Lisickou (6:1, 6:4). Pro Bartoliovou to byl doposud největší úspěch kariéry, pro Lisickou asi největší zklamání, i když jsou i horší věci, ne? Každopádně Němce Lisické je pouhých 23 let, a proto netřeba věšet hlavu. Tím chci říci, že možností pro zisk cenné trofeje bude mít jistě nepočítaně, a to krásně zavání nadějí.
A Bartoliová? Nová francouzská hrdinka. A já jí to ohromně přeju!
Zítra spolu svedou nelítostný souboj pánové Djokovič a Murray. Ten první jmenovaný je sympaťák, ten druhý je od Lendla. Každopádně se těším na tuto sportovní, ba i coolturní událost!